Jára da Cimrman

V roce 1966 z rozhlasu (stanice Praha) v pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka bylo oznámeno, že byla objevena rukopisná pozůstalost neznámého českého génia Járy Cimrmana. Posluchači na tuto zprávu reagovali různě.

Pět způsobů reakce české veřejnosti na objev:

Někteří uvěřili a jejich národní sebevědomí bylo potěšeno, že můžeme k Husovi a Komenskému přidat dalšího velké Čecha.
Skeptičtější a historicky erudovanější část národa byla na vahách, neboť si vzpomněla, jak jsme se kdysi radovali, že máme písemnictví starší než jiní, a pak se z toho vyklubaly rukopisné podvrhy.
Třetí skupina obyvatelstva žádala okamžité potrestání těch, kdo s tím nesmyslem přišli.
Značné části veřejnosti to bylo jedno.
Pátá část se tomu smála.

A pro tu jsme založili Divadlo Járy Cimrmana. Vzniklo z popudu Jiřího Šebánka, kromě něho byli zakládajícími členy Miloň Čepelka, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, u kolébky od počátku stáli i Karel Velebný, Helena Philippová, Oldřich Unger a Jan Trtílek. Je to divadlo v mnoha směrech neobvyklé.

První zvláštností je skladba představení. První polovinu večera tvoří série přednášek, jakési vědecké symposium, v němž účinkující (specialisté na jednotlivé obory Cimrmanova díla) a u řečnického pultu čtou svá pojednání. Teprve po přestávce předstoupí účinkující před publikum převlečeni do divadelních kostýmů a předvedou nám některou z Cimrmanových divadelních her. Někdy je to jen torzo hry, protože ne všechny hry se podařilo úplně rekonstruovat. Každé představení je soustředěno na určité téma.

Druhou zváštností je, že nikdo z účinkujících neabsolvoval žádnou hereckou školu a všichni stále vykonávají své "civilní" povolání. I když hrají prakticky denně, chodí do divadla po práci. Je to vlastně jejich koníček.

Třetí zvláštností souboru je absence žen. Do všech ženských rolích jsou obsazeni muži.

Za čtvrtou zvláštnost lze považovat diváckou obec. Zdálo by se, že tato scéna patří mezi tzv. divadla malých forem, bude tedy zajímat především mládež. V hledišti tohoto divadla se však scházejí všechny generační vrstvy.

Pátou zvláštností je, že divadlo nestahuje hry z repertoáru. Divák má možnost zhlédnout všechny tituly autorské trojice Cimrman - Smoljak - Svěrák, které byly od vzniku divadla v roce 1967 nastudovány. Znamená to, že co viděli rodiče zamlada, když si sehnali někoho na hlídání dětí, mohou dnes zhlédnout takřka ve stejném obsazení jejich kdysi hlídané děti, má-li jim ovšem kdo jejich děti pohlídat.